Chráněná území
Přírodní park Horní Berounka
Celek:
Lokalizace:
Pás o šířce asi 2 km při obou březích řeky Berounky od kostela sv. Jiří v Plzni při soutoku Úslavy s Berounkou až po Zvíkovec. Zahrnuje části území okresů Plzeň-město, Plzeň-sever a Rokycany.
Plzeňská část
Lokalizace:
Severovýchodní část území okresu Plzeň - město. Pás o šířce asi 1 km převážně při pravém břehu řeky Berounky od kostela sv. Jiří v Plzni při soutoku Úslavy s Berounkou až po les Na kozí boudě se skalnatými svahy nad meandrem řeky. Zastavěná území obce Bukovec včetně místních částí a území určená schválenou územně plánovací dokumentací k zástavbě nejsou do přírodního parku zahrnuta. Územím prochází železniční trať Plzeň - Praha.
K.ú.: Bolevec, Bukovec, Červený Hrádek, Doubravka, Újezd
Výměra: 570 ha (5,7 km2)
n.v.: 293 - 416 m
Zřizovací akt: Nařízení Okresního úřadu Rokycany, Okresního úřadu Plzeň - sever a Magistrátu města Plzně z 1. 2. 1996
Důvod ochrany
Cílem ochrany je snaha o zachování ekologicky stabilního harmonického přírodního prostředí a specifického krajinného rázu se soustředěnými významnými přírodovědnými a estetickými hodnotami, usměrnění živelného vývoje a rekreačních aktivit.
Charakteristika:
Kaňonovité údolí Berounky je zaříznuté v tvrdých spilitech, drobách a břidlicích až do hloubky cca 35 m. Na sousedních plošinách jsou uloženy třetihorní štěrkopísky, na strmých svazích vystupují skalky starohorního podkladu. Typické je maloplošné střídání více půdních typů (tzv. soupůdí). Vyskytují se tu prameny dosud čisté, zdravotně nezávadné vody.
V úzkém údolí Berounky pod Pecihrádkem je rozhraní fytogeografických jednotek Plzeňské pahorkatiny a Křivoklátska. Vyskytuje se zde široké spektrum rostlinných společenstev od přirozených na výchozech spilitových skal nad Berounkou přes druhově poměrně bohaté polokulturní louky a břehové porosty, přirozené suťové lesy a dubohabrové háje až po člověkem silně ovlivněné a uměle založené lesní porosty. Na témže svahu se vyskytuje i několik klimatovegetačních stupňů. Porosty na svazích patří k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Charakteristické jsou pestrost vegetačních druhů ekologicky rozdílných (s kontinentální až oceanickou tendencí) a výskyt význačných druhů pro přirozené cenosy dnes již vzácných, druhů ohrožených až chráněných (např. Melica picta, Geranium sanq., Calamintha acinos, Antherium liliago, A. ramosum, Lilium mart., Sesleria calcaria, Allium mont., Colchicus aut., Dentaria bulb., D. enneaphylos a jiné). Území je útočištěm četných druhů živočišných, vzácných i chráněných (mloka skvrnitého, raka, vydry, výra, volavky, v zimním období při zámrazu okolních rybníků i labutí, kachen aj.). Územím prochází osy nadregionálního biokoridoru systému ekologické stability a jsou zde vymezena regionální biocentra Svatý Jiří a Háj.
Na východních skalnatých svazích levého břehu (Plzeň - sever) byla vyhlášena r.1969 přírodní rezervace Háj a přírodní památka Malochova skalka vyhlášená v r.1970. Na západních svazích na pravém břehu byla r.1998 vyhlášena přírodní rezervace Zábělá (Plzeň - město) jako rozšíření PR vyhlášené na území okresu Plzeň - sever v r.1969 a r.1993. Rekreační možnosti zahrnují využívání pěších a cyklistických tras, značených turistických cest, naučné stezky Zábělá, vodácké trasy po Berounce, rozhledny na Chlumu (v současné době mimo provoz), sportovního areálu v Bukovci. Žlutě značená turistická cesta po obvodu Háje nad řekou je nejstarší cesta v okolí Plzně, která vznikla záměrně pro turistické účely. Byla jednou z prvních aktivit plzeňského odboru Klubu českých turistů, založeného 15. 12. 1892. Obec plzeňská ji dala vylámat a upravit na jeho podnět v r.1893.
Území je vhodné pro studium obecných předpokladů a prognózování ekosystémů (ekologické principy, zpětná vazba, časová dynamika) a péče o zachování reprodukční schopnosti přírody (přirozených zdrojů a prostředí) v souladu se zájmy reprodukce ekonomické.